O knize: rok / Je mi líto, že současný Yuz prozaik, dokonce - představte si, romanopisec - romanopisec, klaďme důraz - nějak zastínil jeho rané texty, jeho staré písně. V těch prvních písních – dodnes je miluji nejvíc, možná proto, že se mi některé zrodily před očima – co v těch písních udělal? Za stejnou věc jim poslal celý náš sovětský rozkaz. Ale neudělal to jako chuligán, ale jako básník, jehož písně se staly folklórem a ztratily svého autora. V předminulém století to bylo takto: „Uprostřed plochého údolí...“, „Hluk města neslyšíte...“, „Dokola step a step...“. Pak - "Step a step ...", v naší době - ​​"Soudruhu Staline, jsi skvělý vědec." Nový čas – nové písničky. Šli to připsat Vysockému nebo Galichovi nebo někomu jinému, ale to bylo před Vysockim a Galichem v 50. letech. Tehdy byl prvním (nebo jedním z prvních) v tomto náhlém zvuku neslýchané svobodné tvořivosti – pregramotné, jak to Bitov nazval – tehdy „Inteligence zpívá zlodějské písně“. zloději? Bez toho ne – ale nejradši mám ani ten slavný „Smoke Butt“, ale „Osobní rande“, a to je lidová lyrika „Modrá barva tapety pěkně vybledla, v žehličce je kulaté kukátko dveře, v rohu je portrét soudruha Kalinina, mlčícího, jako na obrázku naší chaty...Obsluha hází vtipy kukátkem, za oknem smutně křičí ZK: „Dej mi, Štěpáne, svou ženu na minutku, uděláme ji hubenější pro všechny...“ „Lyroepos lidového života.“ Nastupte, ženo, do zeleného kočáru...“ Stalo se v těch 60. letech tak, že u jednoho stolu Yuz Aleshkovsky (ne s kytarou). , ale s úderem na stůl dlaněmi) a Nikolai Rubtsov předvedli své písně. A po „Soudruhu Stalinovi“ a „Sovětských Velikonocích“ zazněly Rubcovovy písně: „Uhodil jsem se do kapsy – nezvoní...“, „Vzdálené molo se potopilo ve tmě...“ (Té noci jsem zapomněl všechny ty dobré zprávy, všechna volání a zvony z kremelských bran, já té noci jsem se zamiloval do všech vězeňských písní, všech zakázaných myšlenek, všech pronásledovaných lidí... - nicméně toto předem napsané nelze napsat v textu mimo hudební zvuk). Publikum tvořili Vladimir Sokolov, Vadim Kozhinov, Lena Ermilova, Irina Bocharova, Irina Nikiforova, Andrey Bitov, German Plisetsky, Anatolij Peredreev, Stanislav Kunyaev, Vladimir Korolev, Georgy Gachev, Sergo Lominadze... Zkusme si tuto společnost představit stůl o 15 let později...Sergej Bocharov